Klec ze zlata
…aneb když BFF bolí
Všichni mi záviděli. Lola si vybrala mě. MĚ! Lola je ta holka, co vejde do třídy a všichni ztichnou. Je vtipná, má styl a nikoho se nebojí. Když mi v září řekla: „Sedneš si ke mně?“, myslela jsem, že jsem vyhrála v loterii.
První měsíc byl jako sen. Byly jsme nerozlučné dvojičky. Stejné profilovky, nekonečné zprávy do noci, naše vlastní vtipy, kterým nikdo jiný nerozuměl. Cítila jsem se výjimečně. Jenže pak se ten sen začal pomalu měnit v něco, co mě začalo dusit.
První varování: „Jenom moje“ Jednou o přestávce jsem se zakecala s Katkou z „béčka“. Řešily jsme nový seriál a smály se. Když jsem se vrátila do lavice, Lola mlčela. „Co je?“ zeptala jsem se. „Nic,“ odsekla a dívala se do mobilu. Nemluvila se mnou celé odpoledne. Večer mi pípla zpráva: „Viděla jsem, jak se bavíš s tou krávou Katkou. Myslela jsem, že držíme spolu. Že jsi moje BFF. Ale asi jsem se spletla.“ Cítila jsem hroznou vinu. Omluvila jsem se a s Katkou už jsem nepromluvila. Myslela jsem, že to dělám pro naše přátelství. Dneska vím, že jsem se jen nechala zavřít do klece.
Druhé varování: „Myslím to s tebou dobře“ Chystaly jsme se na školní diskotéku. Měla jsem nové šaty, ve kterých jsem si připadala hezky. Lola se na mě podívala, naklonila hlavu a řekla: „Hm, dobrý. Ale v tomhle střihu vypadáš trochu… no, širší. Ale to nevadí, ty máš hezký obličej.“ Zatvářila se u toho soucitně. Jako ta nejhodnější kamarádka. Já jsem si ty šaty nakonec nevzala. Celý večer jsem se cítila ošklivá a byla jsem vděčná, že se se mnou „krásná“ Lola vůbec baví. Nechápala jsem, že to udělala schválně. Potřebovala vedle sebe někoho, kdo nebude zářit víc než ona.
Třetí varování: Horká a studená sprcha Bylo to jako na houpačce. Jeden den mi psala srdíčka a říkala, že jsem ségra, kterou nikdy neměla. Druhý den mě ignorovala, neodpovídala na zprávy a já jsem panikařila. Co jsem udělala špatně? Urazila jsem ji? Byla jsem v neustálém stresu. Hlídala jsem každé svoje slovo, abych „Lolu nenaštvala“. Měla jsem v břiše ten svíravý pocit strachu.
Procitnutí Došlo mi to, když onemocněla. Tři dny nebyla ve škole. A já… já jsem najednou cítila úlevu. Mohla jsem se bavit, s kým jsem chtěla. Mohla jsem se smát nahlas. Ten kámen v břiše zmizel. Když se vrátila a začala mi vyčítat, že jsem jí málo psala, poprvé jsem řekla: „Ne. Já jsem ti psala. A nebudu se ti omlouvat za nic.“
Lola zuřila. Pomluvila mě, kde mohla. Bolelo to? Jo, strašně. Ale ta svoboda, ten pocit, že můžu dýchat… ten stál za to.
🛑 Co si z toho odnést? (Red Flags)
Holky, přátelství není o vlastnictví. Skutečná kamarádka (BFF) se pozná podle toho, jak se s ní CÍTÍTE, ne podle toho, jak je populární.